Únor 2015

Vo zlatej rampouch - závody v rejžování

12. února 2015 v 1:36 | Chobotnice |  akce - ohlédnutí
Tak teda jsem přišel na nápad uspořádat u příležitosti testování novejch rejžovacích boxů první soutěž v halovym (tzv. indoor) rejžování zlata. Termín připadnul na 11. února, kdy mívaj zlatokopové volno a navíc jsme se volně přesunuli ze slavnostní premiéry nový knihy Petra Morávka vo nalezištích zlata.


Soutěž byla v podstatě podle běžnejch pravidel, jen kyblíky byly menší, pětilitrový a taky heaty byly menší, po dvou lidech, rozřazený do pavouka jako při pimpongu. No, postupně sme se slezli v mý dílně, ujasnili si detaili, nazuli vhodnou vobuv a provedli masáže.




No a vosum borců a borek si pozápasilo v prvnim vyřazovacim kole. Kdo postoupil, byl už v semifinále.



No a v semifinále vypadli další, který se ale utkali vo třetí a čtvrtý místo



Mezitim na "střídačce"...


No a finále řízenim vosudu a spravedlivejch pravidel pod dohledem prezidenta ČAZ dopadlo kompletně na naše rodinný zastoupení.




No, teda může to znít divně, a né že by tam nebylo dost lidí, co by se rádi zapsali do dějin indoor goldpanningu, no ale stalo se, že třetí místo vybojoval Zdeněk, druhý moje žena Lenka a první tak nějak zbylo na mně. Ještě bylo vtipný, jak nám Chlupáč dal do finále 15 zlatinek a pak brblal, kdo že to má počitat.


No a pak proběhlo předání diploumů předsedou ČKZ, focení před jásajícíma tribůnama a podobně.


No a taky na tradiční koupaní vítěze došlo, no...


No, chtěl bych teda ještě jednou fšem poděkovat za účast pomoc atd. na testování těch novejch boxů a soutěži no a podle vohlasů, kdyš všechno dobře dopadne, tak se zhruba za rok můžem těšit na druhej ročník soutěže
VO ZLATEJ RAMPOUCH.

Vélký poděkování patří autorum fotek RnDr. Veronice Štědré a Lubošovi Janovcovi.

Přituhlo ´15

1. února 2015 v 22:06 | Chobotnice |  akce - ohlédnutí
Tak teda tendle víkend proběhla zasejc chvalně známá akce pod tradičním názvem Přituhlo. A jelikož se každej rok koná na jinym místě, volba letos padla - a můžu to zcela veřejně a otevřeně říct - na potok známej mezi znalcema pod ménem "U zlomený lopaty". Letošní ročník byl jedinečnej hned zpočátku tim, že snad poprvý nikdo netelefonoval ve smyslu "kde to sem?", "kde ste?", "kudyma mám jít, sem si tu mapu zapomněl?" a podobně, zřejmě i díky preciznosti umístění styčnejch bodů do konspirativně šířený mapky.
Ve večer páteční proběhlo soustředění sil a myšlének a vůbec celková příprava na nadcházející události a chrabrý činy.

Ráno raníčko první borci vstali, prohodili něco krkem (vesměs dovnitř) a vyrazili kolíkovat claimy.
A hned z prvních probenkýblů na claimu pozdeji známym jako Posada do tros hombres vyšel na den nugetík, kterej vobratem rozpoutal lokální zlatou horečku a kráterotvorbu.

Následně bylo kopáno, šťouráno, nabíráno, sosáno, rýžováno a vůbec všemožně šukáno všemi směry vůkol potoka.

A hle, další nugetík z dříve jmenovaného claimu na sebe nedal dlouho čekat:

Bylo to i díky nasazení nejmodernější techniky na zdejším claimu, tedy e-letrickýho čurpadla, baterky, solárního panelu, hadice, kterýžto ušrumy dohromady zbastlený dovolovaly rejžovat bez přehrádky a nadržování vody.

Posazenstvo claimu Posada do tros garimpeiros...

Mezitim vo kus níž po proudu potoka U zlomený lopaty se vytvořil "tábor trudomyslných", tj těch, kdo nedosáhli úspěchů tak rychle, jak požadovaly jejich představy a rezignovali na další bohatnutí. Ale některý se z toho pak eště vyblízali a i něco nakopali.

Po setmění, kdy se všichni přeživsí vrátili do základního tábora proběhl vobřad vážení zlata. Zde na vobrázku je k vidění úlovek vítězů neoficiální kategorie tříčlennejch družstev.

No a totok už je vítěznej vzorek hlavní kategorie - nejtěžší nalezenej nuget. Váha trochu blbla z mrazu, takže hmotnost vzorku byla stanovená na nejčastěji zobrazovanou hodnotu 115mg.

No a tadyk už gratulace klikařovi dne - Zajícovi, kterej dostal odměny nejvyšší, totiž pixlu piva Yukon gold s vytištěnou básní severskýho básníka na vobalu a taky poctu vyfocení před rozvinutou jednotkou. Později (Po uzávěrce soutěže) se vokázalo, že Zajíc měl i nějtěžší úhrn úlofku na jednotlifce - asi 333mg.

No a pak už následovala volná zábava proložená novou tradicí, která s velkym úspěchem vystřídala zmrtvělej a už prakticky zapomenutej vobřad vaření zlatokopecký bowle a to vaření společnýho fazolovýho kotlíku. Na rozdíl vod bowle nikomu nic nebylo ani při konzumaci stylem "co gdo snese". Řek bych, že je to tradice hodná následování a rozvíjení, zejména v období chladu, kdy je milo fsunout po dni dřiny něco teplýho do žaludku.
Druhej den proběhlo ještě dohamoňování, prospekce po vokolí a postupnej nenápadnej konspirační vodjezd, vesměs k rodinám na nedělní husu s dvojim knedlem.

Celkově bych úlofky prohlásil za úspěch. Sice to bylo podle hesla "Něgdo má a něgdo nemá" ale celkově a dohromady to dělalo asi gram, což je v histórii zimních rejžování celkem výraznej úspěch. Theplota byla nejníž v sobotu ráno -6,3°C, přes den lehce nad nulou, občas sněžení.

Bylo ještě provedeno vodebrání vzorků ze skalního podloží na párkoviští za účelem vědecký analýzy a určení původu zdejšího zlata, pokud to teda proklatě bude možný.


No a to je proklatě fšechno, přijeďte příště zas, nejspíš asitak štrnáct dní po Klínci, zase na stejnym místě, teda někde v jižní půlce Středočeskýho kraje.