Když konečně přituhlo 2016

24. ledna 2016 v 18:18 | Chobotnice |  akce - ohlédnutí
Naložit cánoe živobytim a vercajkem a vyrazit mrazivym prosluněnym dnem vstříc zlatejm polím... Krásná představa a ještě lepší realita...

Tak jsem vyrazil, fest naložená Cedrofka měla menší vodpich, ale postupně se rozjela pěkně.

Když jsem přijel na místo akce, tak už tam pilně rejžoval Dirk - úřadující mistr světa... Začal jsem zhánět dříví, vodu na vaření z potůčku a stavěl stan. Mezitím přijel až z Berlína Wolfgang a postupně další, ti uvědomělejší na lodích. Pro lodní sekci jsem zřídil i světelný majáky pro snadnější navigaci. Lodní sekce dojela bez bloudění, pěško-automobilní sekce mne zaměstnávala dotazy na cestu, ač byla vydána vyčerpávající mapka. Mnohdy ale problémy pramenily z pokusů o použití GPS, kde nejsou drobný stezky vedoucí ke zlatým polím. Nařezali jsme dřevo a postupně se rozjel decentní večírek s muzikou i pokecem v různejch jazykách, vesměs živejch.
Ráno jsme se probudili do hustýho sněžení, no prostě počásko na zimní akci jak má bejt...

Krtek za hvězdnatýho večera nevěřil vyhlášený norský předpovědi na srážky a že prej si vystyčí se širákem. Ráno se probudil všecek zasněžen. Ale nenadával. Prostě se jen jako správnej Krtek vyhrabal.

Nám s Mírou nenasněžilo do pelíšku

Po snídani se rozjelo rejžování na zdejší lokalitě unikátního typu. Dirk a Wolfgang byli celej den nejpilnější.

A ač se voteplilo z nočních důstojnejch -12°C postupně až nad nulu, u vohně bylo stále živo a veselo.

Ale i práce na rejžování běžely furt. Však taky toho zlata bylo a i pěkný vícemilimetrový kousky...


Tadyk jsou v pozadí vidět zbytky po několik set let starym kutání na zlato... Na ty upírala svoje zraky i delegace okrašlovacího spolku Archaia a jílovskýho zlatohorního muzea, která nás ny chvíli navštívila.

V sobotu dorazil i Erik s Ragnarem. Erik přivezl prototyp plovoucí pánve. Něco mezi lotkem, grizzly pan a splavem s plovákama po bocích. Stačí jen sypat písek a štánglí šoupat dopředu dozadu.

Byly návrhy vzhedem ke zkušenostem přivázat Ríšu na špagát s bójkou, nebo mu navlíknout plovačku. Ale ač tam bylo ohromný množství vody, vo hloubce nemluvě, tak se ani moc nenamočil.

Později vodpoledne se vylíhla myšlénka, která vlastně vyplývala z přírodních a materiálovejch podmínek. A i odkazovala k dávný pohnutý historii Přituhel, kde už došlo k sjíždění zledovatělý stráně rokle na sáňkách. Tentokrát do bylo mnohem bezpečnější, neb dojezd byl pěkně do měkýho. Teda většinou. Ríšu jsme na to neukecali. Zato Luboš se přihlásil sám a nasbíral nejvíc bodů.
https://www.youtube.com/watch?edit=vd&v=gQUgPcFvz5o
Vídeo od Honzy Hlada:

Krtek nechtěl jet na lodi, tak se okoupal jen tak, ale celkem důkladně a dlouze.

Večer byly zas ochutnávky všeho možnýho, pokec, srandy pytel a taky už tradiční společenej fazolovej kotel.

Pak, zmožený prací a fazolema jsme se poměrně záhy odebrali spát.

No a v neděli ráno ještě někteří rejžovali, všichni balili a odcházeli s těžkejma rancema a chuchvalcema kamsi vzhůru do krpálu, ti šťastnější lehce odplouvali po rovině v dál... Bylo to krásné, počasí nám přálo, zlata mraky, atmosféra super, děkuji všem za účast a "Přátelé, za rok, na Idixep..."


PS: a chtiví čmuchalové můžou začít čmuchat... Smějící se
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama